Když nás s bráchou Karel pozval na posezení u grilu a piva, zajásali jsme s bráchou jak malí kluci, neboť Karel je nejen dobrý kamarád, vynikající fotbalista a náš bývalý spoluhráč, výborný bavič a kuchař, ale hlavně velký pivní fajnšmekr, který vždy dokázal potěšit vybraným druhem piva, na kterém jsme si pokaždé pochutnali, prostě pokaždé měl pivo jako křen! Na odpoledne jsme si i přes parné léto naplánovali fotbálek, aby ten večer měl hladce klouzavý průběh. Karel byl zase hvězdou
zápasu, zvláště měl spadeno na defenzivního specialistu, mého bratra Adama, přes kterého většinou nikdo nepřejde, dnes však byl Karel zcela k nezastavení, zřejmě dobře věděl, jak kvalitní sud jej doma čeká.
Ve sprše se hned začalo vtipkovat, jak bude večer pivo ze sudu syčet do našich vyprahlých útrob a jestli je Karel vůbec dobře zásoben. Karel se víceméně jen usmíval a naznačil, že nás čeká překvapení.
Naše zvědavost se svou velikostí začala podobat velikosti zaslouženě získané žízně. Padaly dotazy, zda je keg značky Rebel, Rohozec, Krakonoš, Polička nebo dokonce nefiltrované pivo jako křen, ale Karel byl stále tajemný, až jsme my pozornější pojali lehké podezření, že tady něco nehraje. Dali jsme si s bráchou sraz v 7 večer u něj a navonění s příslušnými pivními dárky, sestavenými ze samých pivních speciálů jsme se vydali ke Karlovi a jeho krásné ženě Daniele.
Když jsme konečně, žízniví jako sádroví psi, stanuli u branky Karlova neskromného příbytku, upoutaly nás dvě věci. U posezení jsme uviděli nezvykle velké množství žen. To by nevadilo, protože všechny vypadaly dobře a s většinou z nich jsme se neznali, to bylo ještě lepší. Druhé zjištění bylo horší, v místě, kde se slavnost konala, jsme marně hledali chladicí zařízení, natož pak nějakou bečku poctivě vařeného piva. V rohu se sice krčilo určité množství piv v plechu, ale to jsme považovali za spíše dekorativní záležitost.
Pivo v plechovce
Když však Karel poté, co jsme mu předali pivní lahůdky s naším oblíbeným sušeným hovězím masem se slovy : „To je pro tebe, ty bejku.“ vytáhl z ledničky dvě piva v plechu, pochopil jsem, co na nás hrál za hru. Brácha vypadal, jako by se mu zhroutil svět. Vzal si Karla stranou a chystal se k němu ohledně absence výčepního zařízení s tou krásnou kovovou bečkou zlatavého moku vážně prohovořit. Šel jsem jako správné dvojče s nimi a čekal, jak bratr promluví i za mě, byl přece o půl hodiny starší.
Aby neměl sucho v ústech, obrátil do sebe hodně z piva v plechu a hotovil se k oficiálnímu proslovu. Ten však nezapočal, neboť nečekaně neformálně pronesl: „ Ty, vole, to je skvělé pivo!“ Karel potěšen, že mu chutná, se jen usmál a podal nám grilované maso. Brácha se i přes příjemné překvapení z lahodného plechového piva nakonec přece jen jako rebel, co má rád Rebel ozval: „ A máš ho dost?“ I tady se zdál být Karel pevný v kramflecích „Ano, mám jich sto a je nás tu jen šest kluků a osm holek, které pivo nepijí.“
Jak moc se Karel mýlil, se mělo ještě ukázat. Kvůli úvodnímu extempore nás ani Karel, ani Daniela, se kterou jsme se ještě ani nestihli přivítat, neseznámili s děvčaty. To odstartovalo druhý příběh toho večera, protože si holky ani pořádně nevšimly, že jsou tu jednovaječná dvojčata, která vypadají opravdu hodně podobně, neboť kvůli silnému vlasovému deficitu se už nemohou odlišit účesem.
Když jsem se totiž v průběhu večera vracel z toalety, abych si odlehčil po zdravotním vyplachování ledvin chmelovým nápojem, čekala mě stranou jedna ze slečen s vyzývavým úsměvem a řekla : „Ahoj, Adame!“ Chystal jsem se jí říct to, co jsem už ve svém životě, nejčastěji u piva, řekl už asi milionkrát, tedy že nejsem Adam, ale Ota, když se mě slečna zeptala, proč jsem jí potom nezavolal. Zpozorněl jsem a situace mě začala bavit. Byť jsem jako správný pivař věrný manželce, flirt v počestnosti si vždy vychutnám.
Napil jsem se něco z piva v plechu a připil si se slečnou a jejím plechovým pivem na její zdraví. Polibek, na který se chystala, jsem však v jejím původním zamýšleném rozsahu taktně neakceptoval. Rozhovořil jsem se na téma, že se omlouvám, že jsem ztratil její telefon a že se určitě ozvu, až mi jej dá. Kupodivu to zabralo, děvče mi předalo telefon a my si šli pro další pivo v plechu. Tam jsme zjistili, že piv plechovce povážlivě ubývá a ženy, které jak známo pivo nepijí, jim dávají pořádně zabrat. Nikde jsem neviděl bráchu, což mě sice zneklidnilo, ale na druhou stranu jsem mohl svého svobodného bratra ještě nějakou chvíli zastupovat.
Dvěma rychle po sobě jdoucími událostmi nabral večer rychlý spád. V obou byl v hlavní roli Adam, já ve vedlejší roli padoucha. V té první šlo o to, že Adam se svými
ochranitelskými sklony v pivním e-shopu objednal a nechal doručit bečku Piva jako křen v gramáži třiceti litrů poctivého pěněnce a vytáhl tak již lehce nervóznímu Karlovi trn z paty.
V té druhé události, kde jsem figuroval už i já, šlo o to, že slečna Kamila (jak jsem se později dozvěděl její jméno) uviděla bráchu a poznala, že já jsem sice dobrý herec, ale špatný člověk a začala mě tlouct svojí kabelkou, až jsme oba rozlévali svá plechová piva. To samozřejmě neuniklo ničí pozornosti, natož té
bráchově. Ten ihned pochopil situaci a postavil se, světe div se, na stranu Kamily. Myslel jsem, že se jednalo o jeho obvyklý flirt v pivním rouše, on však jen opravdu na ni ztratil telefonní číslo a měl tentokrát o vztah vážný zájem a dle síly úderů kabelky do mé hlavy to vypadalo, že ani on není Kamile zcela lhostejný.
Vše se pak vysvětlilo, všichni se pobavili a hlavně byli díky bráchovi všichni skvěle zásobeni lahodným čepovaným chmelovým nápojem, který děvčatům chutnal snad ještě více než opravdu výtečná piva z plechu.
A Adam s Kamilou? Uvidíme, držím palce.